• Apoštolský exarchát řeckokatolické církve v České republice
  • Apoštolský exarchát řeckokatolické církve v České republice
  • Apoštolský exarchát řeckokatolické církve v České republice
  • Apoštolský exarchát řeckokatolické církve v České republice
  • Apoštolský exarchát řeckokatolické církve v České republice
  • Apoštolský exarchát řeckokatolické církve v České republice
  • Apoštolský exarchát řeckokatolické církve v České republice
  • Apoštolský exarchát řeckokatolické církve v České republice
  • Apoštolský exarchát řeckokatolické církve v České republice
  • Apoštolský exarchát řeckokatolické církve v České republice
  • Apoštolský exarchát řeckokatolické církve v České republice
  • Apoštolský exarchát řeckokatolické církve v České republice
Domov
Hřích vždycky škodí PDF Tisk Email
Napsal uživatel Ladislav Hučko   
Pondělí, 11 Červenec 2016 18:05

Jestli člověk ví, že něco je hřích nebo neví, hřích mu vždycky škodí, a to tak na této zemi jako i ve věčnosti. Pokud by to bylo jinak, tak by nás Ježíš nemusel vykoupit, bylo by to zbytečné. Proto je třeba lidi na hřích upozorňovat, aby se mu vyhýbal, a to pro jejich dobro. Na to se zapomíná. Jakoby to, že se neupozorní, mělo zajistit bezhříšnost podle věty: Nevědomost hříchu nečiní. Ale to je omyl. Tento výrok se vysvětluje nesprávně.

Každý čin, i ten obyčejný, má člověk činit zodpovědně, v souladu s přirozeným dobrem, s přirozenými zásadami, například: co nechceš, aby druzí dělali tobě, nedělej jim…

Někdo jde po ulici a neví, že tam někdo leží (nemá tam ležet, a ten člověk to nemohl předpokládat) a kopne do něj. Nechtěl, evidentně. Ale i tak může mu způsobit i větší bolest.

Pak jsou malé hřích s velkými následky. Někdo neovládá pravidla dopravy a nedá přednost v jízdě… důsledek: jeden mrtvý… Nechtěl to udělat, ale škodu, bolest druhým způsobil, tedy nějakou vinu má; relativně (z lidského pohledu) malá vina, ale hrozné důsledky. My bychom neměli hledět jen na subjektivní vinu-nevinu, ale i na objektivní (možné) důsledky, které jsou mnohdy nepředvídatelné a mohou být velmi veliké.

Pak jsou hříchy těžké, které ten člověk sice za hříchy nepovažuje (aspoň tak tvrdí), ale ty ho skutečně vnitřně ničí, ničí jeho duchovní prostředí, zaměřují jen na sebe, na své požitky a rozkoše, slasti… To mu zničí jeho sociální život. Nakonec je z něj troska má už na této zemi nešťastný život. Kdyby ho byl někdo dopředu upozornil a ukázal mu dobrý vzor, situace by dopadla úplně jinak.

Je proto naší povinností, je znakem milosrdenství upozorňovat na hříchy. Je to podobně  jako někde v horách, když se ukazuje na nebezpečné úseky cesty, kterým je třeba se vyhýbat, abychom si neublížili. Nemáme však upozorňovat jen na „materiální“ hříchy, ale především na to, že bez Boha, bez Ježíše Krista (přímo nebo nepřímo) nemůžeme nic dobrého vykonat.  „Beze mne nemůžete dělat nic“ (Jan 15,5), říká Ježíš.

Bůh neposuzuje lidstvo jen podle jejich subjektivních pocitů, ale – jak výslovně Ježíš řekl - podle ovoce se pozná strom, tedy Ježíš posuzuje člověka (a lidstvo) nejen podle jeho subjektivních prožitků a rozhodnutí, ale také podle objektivních výsledků jeho rozhodování, podle skutků a podle plodů.

Ne všechno můžeme ovlivnit, dokonce je mnoho toho, co nemůžeme ovlivnit, ale musíme se snažit dělat všechno dobře a dobrovolně se nedopouštět ani menších chyb a hříchů. Pak nechat všechno na Pána. On může dopustit i ne vždy nejideálnější stavy a situace. Ale buďme připraveni to přijímat. Pak budeme schopni žít svobodně, bez strachu, dokonce mít velkou radost ze života.

+Ladislav

Aktualizováno Pondělí, 11 Červenec 2016 18:11
 
A PDF Tisk Email

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 
TOPlist